16. listopadu 2016

Černá

vzdor, uzavřenost, samota, barva mágů a duchovních lidí

Obecně se čerň bere jako symbol zmaru, zničení, smrti a říše mrtvých, znamená temnotu, noc - nebo také čest. Černá představuje pád do nicoty bez návratu. Bývá také považována za barvu rezignace na marnivost světa, doznění smyslné touhy, povznesenosti nad okolí a pokory. Konfrontuje osobnost se sebou samotnou.

Černá jako jedna z barev se symbolickou hodnotou absolutna a tím srovnatelná se svým protějškem bílou, je pro hlubinné psychology barvou "totálního nevědomí, ponoření do temnot, smutku a chmur".

V Evropě je černá negativní barvou … Černý muž, temný dům, tmavý had … samé pochmurné věci vyvolávající pocit beznaděje, např. ve snu. Obecně je to barva nejen smutku a neštěstí, ale i temného tajemství, magie a také často zla. Věřilo se, že černá kočka, která přeběhne přes cestu, je znamením neštěstí, také černý havran nevěstil nic dobrého a černé slepice sloužily čarodějnicím a kouzelníkům. Bohům podsvětí se obětovala černá zvířata, podobně se později obětuje ďáblu nebo démonům černý kohout nebo kozel. Na černých ořích se řítí "divoká jízda" (vojsko duchů) a sám ďábel bývá zobrazován častěji černý než rudý. Satanistickým obřadům zesměšňujícím Boha se říká "černá mše". Kominík působí nejdříve podezřele a ďábelsky, ale obrácením v protiklad se stává symbolem štěstí. Ve středověku se na černochy pohlíželo zpočátku s nedůvěrou; aby se tento předsudek vůči Africe a jejím obyvatelům zmírnil, je jeden ze "svatých tří králů" (vlastně mágů, astrologů) černý.

Černá rovněž představuje negaci světské marnivosti a přepychu, proto je i barvou kněžských rouch a následně konzervativních (křesťansky orientovaných) stran. Černá jako barva smutku a pokání představuje příslib zmrtvýchvstání, během nějž přejde přes šedou v bílou.

Černá často bývá i barvou hrůzu vzbuzujících božstev (v indické mytologii Mahákála, "Velký černý").

Čína tuto barvu spojovala se živlem vodou a se severem. Čchin Š'-chuang-ti, první císař dynastie Čchin, jež v roce 221 př.n.l. vystřídala dynastie Čou, symbolizovanou červenou barvou, si za symbolickou barvu zvolil černou (barvu cti a smrti), neboť "voda uháší oheň".

Tajemná je symbolika "černých Madon" rozšířených na evropských poutních místech; jejich kult zřejmě pochází z Orientu a mohl by souviset s temným aspektem nějakého předkřesťanského mateřského božstva, možná je to jedna z podob bohyně temného měsíce Hékaté. Připomíná černou bohyni Kálí z hinduistického panteonu, nevzbuzuje však hrůzu, ale je spíše spojována s plodností. Černou ženou v náboženském kultu he i romská Černá Sára (Sára-la-Káli), jejíž památku Romové uctívají 24.května v jihofrancouzském poutním městečku Les Saintes-Maries-de-la-Mer, kde se kromě ní uctívají i tři Marie (Marie Jakubova, Marie Salomé a Marie Magdalská).

V alchymii je dílo na černo (nigredo), tedy černání prvotní látky přeměňující se v kámen mudrců, předpokladem budoucího vzestupu.

Lidé, kteří mají rádi černou, se nechtějí smířit se svým údělem. V psychologických testech většinou černá ukazuje na těžký vnitřní konflikt testovaného člověka.

V učení feng-šuej se černé barvě přiřazuje element "voda" a ze světových stran sever. Patří k ní zima a noc, je symbolem peněz a bohatství.

Černá je barva regenerace a představuje začátky, které přijdou po přirozených koncích v životě. Černá zahání negativitu, pomáhá léčit staré smutky a umožňuje vám vymanit se z nefungujících či destruktivních vztahů.

Černá barva zpomaluje příliš aktivní, přetížený systém. Léčí kostní systém, obzvláště páteř, odstraňuje blokace v dolní části těla a pomáhá překonat trauma a šok. Je užitečná při vysilujících nemocech.

V Magii svící černá svíce očišťuje od negativní energie, pohlcuje všechno zlé. Černá je nepřítomnost barvy. V magii se černou svící obvykle vyjadřuje vnější svět. Černá svíce se zapaluje pro pozitivní cíle, jako je např. vyhnání zlých sil nebo vyléčení nemocí či zlozvyků.