Obecně
se čerň bere jako symbol zmaru, zničení, smrti a říše mrtvých, znamená
temnotu, noc - nebo také čest. Černá představuje pád do nicoty bez
návratu. Bývá také považována za barvu rezignace na marnivost světa,
doznění smyslné touhy, povznesenosti nad okolí a pokory. Konfrontuje
osobnost se sebou samotnou.
Černá jako jedna z
barev se symbolickou hodnotou absolutna a tím srovnatelná se svým
protějškem bílou, je pro hlubinné psychology barvou "totálního nevědomí,
ponoření do temnot, smutku a chmur".
V
Evropě je černá negativní barvou … Černý muž, temný dům, tmavý had …
samé pochmurné věci vyvolávající pocit beznaděje, např. ve snu. Obecně
je to barva nejen smutku a neštěstí, ale i temného tajemství, magie a
také často zla. Věřilo se, že černá kočka, která přeběhne přes cestu, je
znamením neštěstí, také černý havran nevěstil nic dobrého a černé
slepice sloužily čarodějnicím a kouzelníkům. Bohům podsvětí se obětovala
černá zvířata, podobně se později obětuje ďáblu nebo démonům černý
kohout nebo kozel. Na černých ořích se řítí "divoká jízda" (vojsko
duchů) a sám ďábel bývá zobrazován častěji černý než rudý. Satanistickým
obřadům zesměšňujícím Boha se říká "černá mše". Kominík působí nejdříve
podezřele a ďábelsky, ale obrácením v protiklad se stává symbolem
štěstí. Ve středověku se na černochy pohlíželo zpočátku s nedůvěrou; aby
se tento předsudek vůči Africe a jejím obyvatelům zmírnil, je jeden ze
"svatých tří králů" (vlastně mágů, astrologů) černý.
Černá
rovněž představuje negaci světské marnivosti a přepychu, proto je i
barvou kněžských rouch a následně konzervativních (křesťansky
orientovaných) stran. Černá jako barva smutku a pokání představuje
příslib zmrtvýchvstání, během nějž přejde přes šedou v bílou.
Černá často bývá i barvou hrůzu vzbuzujících božstev (v indické mytologii Mahákála, "Velký černý").
Čína
tuto barvu spojovala se živlem vodou a se severem. Čchin Š'-chuang-ti,
první císař dynastie Čchin, jež v roce 221 př.n.l. vystřídala dynastie
Čou, symbolizovanou červenou barvou, si za symbolickou barvu zvolil
černou (barvu cti a smrti), neboť "voda uháší oheň".
Tajemná
je symbolika "černých Madon" rozšířených na evropských poutních
místech; jejich kult zřejmě pochází z Orientu a mohl by souviset s
temným aspektem nějakého předkřesťanského mateřského božstva, možná je
to jedna z podob bohyně temného měsíce Hékaté. Připomíná černou bohyni
Kálí z hinduistického panteonu, nevzbuzuje však hrůzu, ale je spíše
spojována s plodností. Černou ženou v náboženském kultu he i romská
Černá Sára (Sára-la-Káli), jejíž památku Romové uctívají 24.května v
jihofrancouzském poutním městečku Les Saintes-Maries-de-la-Mer, kde se
kromě ní uctívají i tři Marie (Marie Jakubova, Marie Salomé a Marie
Magdalská).
V alchymii je dílo na černo (nigredo), tedy černání prvotní látky přeměňující se v kámen mudrců, předpokladem budoucího vzestupu.
Lidé,
kteří mají rádi černou, se nechtějí smířit se svým údělem. V
psychologických testech většinou černá ukazuje na těžký vnitřní konflikt
testovaného člověka.
V učení feng-šuej se
černé barvě přiřazuje element "voda" a ze světových stran sever. Patří k
ní zima a noc, je symbolem peněz a bohatství.
Černá
je barva regenerace a představuje začátky, které přijdou po přirozených
koncích v životě. Černá zahání negativitu, pomáhá léčit staré smutky a
umožňuje vám vymanit se z nefungujících či destruktivních vztahů.
Černá
barva zpomaluje příliš aktivní, přetížený systém. Léčí kostní systém,
obzvláště páteř, odstraňuje blokace v dolní části těla a pomáhá překonat
trauma a šok. Je užitečná při vysilujících nemocech.
V
Magii svící černá svíce očišťuje od negativní energie, pohlcuje všechno
zlé. Černá je nepřítomnost barvy. V magii se černou svící obvykle
vyjadřuje vnější svět. Černá svíce se zapaluje pro pozitivní cíle, jako
je např. vyhnání zlých sil nebo vyléčení nemocí či zlozvyků.