Drak

Symbolické spojení ptáka a hada. Mocný drak má komplexní význam a univerzálně je znakem úctyhodné síly. Najdeme jej v mýtech a legendách celého světa.

Jeho jméno se odvozuje od řeckého drakón ("had"). Původně byl dobrotivým symbolem plodných vod (stejně jako had) a zároveň božského "dechu života" - jako pták. Později byl spojen s nebeskými božstvy a vládci. Jeho symbolika později nabyla dvojstranného charakteru, je tvořivý a ničivý. 

Tvůrce a ničitel

V mytologii figuruje drak jako stvořitel i ničitel a hraje roli v událostech epických rozměrů, jakými jsou kosmický chaos, stvoření a znovuzrození. V přírodě je symbolem životadárného deště, který přichází po bouři, a také ničivých sil blesku a povodně.

Nejstarší mýtus o dracích je sumerská legenda o draku jménem Zu, který uloupil tabulky zákona a byl zabit slunečním bohem Ninurtou, jenž tak zabránil chaosu.

Západní draci

Středověcí draci patří několika prvkům - vzduchu, vodě, ohni a zemi - a mají podobu rohatých, oheň chrlících tvorů se šupinatými těly, křídly, pařáty a ostnatým hadím ocasem. Boje s draky v západních mýtech symbolizují souboj dobra a zla a ovládnutí špatných stránek lidské povahy a odrážejí raně křesťanskou víru. Záchrana mladé dívky před drakem je symbolem osvobození sil čistoty po porážce zla. Draci coby strážci pokladů zase symbolizují touhu po skrytém vědění a snahu je získat. Drak bývá často spojován s rytíři a válečníky.

Draci jsou v symbolice mnoha národů významným základním materiálem značné symbolické síly. Vždy mají podobu plazů, občas připomínají okřídlené krokodýly nebo obrovské hady. Poukazování na kdysi skutečně existující "draky", druhohorní dinosaury, není příliš věrohodné už z toho důvodu, že nikdy nebyli současníky člověka, který se objevil asi až 100 milionů let po jejich vyhynutí. Německý paleontolog a teosof Edgar Dacqué (1878-1945) je autorem teorie, podle níž obraz dinosaura zakonzervovala "pravzpomínka" sahající mnohem hlouběji, než je vlastní svět člověka. V mýtech o stvoření světa jsou draci většinou násilné bytosti, jež musejí bohové přemoci. Roli drakobijců později přebírají rekové a zakladatelé šlechtických rodů (překonání nespoutaného světa přírody duchovně nadřazeným člověkem). Vítězství nad drakem je v pohádkách a bájích často zkouškou hrdiny, který pak získá poklad nebo vysvobozenou královskou dceru. Drak je symbolem divoké zvířeckosti, již musí zdolat disciplinovaná síla. Křesťanská symbolika v něm spatřuje ztělesnění ďábla nebo Lucifera, nad nímž zvítězí archanděl Michael a svrhne jej do ohnivého jezera. Draci se proto často spojují s ohněm a zobrazují, jak jej chrlí, pokud už nejsou obecně vnímáni jako zplozenci prvotního chaosu, který mohl být překonán až spojenými silami ducha a těla.

Východní draci

Na rozdíl od tohoto západního pojetí je drak ve východní Asii považován za symbol štěstí, který dokáže připravit nápoj nesmrtelnosti. Je dobrotivý, moudrý, je symbolem moci, a to duchovní i světské, radosti, duchovního poznání a nesmrtelnosti. Představuje mužský princip jang, tedy plození, plodnost, aktivitu, sílu a tvořivou energii přírody a často bývá dekoračním motivem, který má chránit před démony. Draci bývají ctění a mají vlastní chrámy. Drak má mnoho podob a každá nese svou vlastní symboliku. Např. vypodobněn spolu s fénixem je symbolem spojení Nebes a Země (muže a ženy). Draci hrají v mnoha bájích a pohádkách dominantní roli a ve výtvarném umění a v uměleckých řemeslech představují hlavní motiv. Počet drápů draka na obřadních oděvech byl přesně stanoven. Draka s pěti drápy směl nosit pouze syn Nebes tedy císař. Od dynastie Chan (206 př.n.l. - 220 n.l.) je modrozelený (tyrkysový) nebeský drak (čching-lung nebo lung) považován za symbol císaře, Slunce, za páté znamení čínského zvěrokruhu, za symbol východu a jarního deště; naopak bílý tygr (paj-chu) vládne západu a smrti. Drak je první ze "360 šupinatých zvířat". V zimě draci přebývají pod zemí, v druhém lunárním měsíci však procitají a vyvolávají hrom a první dešťové přeháňky. Druhého dne druhého lunárního měsíce se slaví "Den jarního draka", tomuto dni se také říkalo "Drak zvedá hlavu". V dekorativním umění se lze často setkat se dvěma draky, kteří si v oblacích hrají s perlou jako s míčem (symbol hromu), tito draci přinášejí oplodňující déšť.

Číňané věří, že drak je jejich předkem a ti, kdo se narodili v čínském roce Draka, jsou v životě zvláště požehnaní, budou zdrávi, bohatí a dožijí se vysokého věku. Drak je zázračné zvíře, a proto se umí zmenšit na velikost housenky bource morušového, nebo zvětšit tak, že vyplní prostor mezi nebem a zemí. Může se učinit viditelným i neviditelným

Rozlišují se čtyři kategorie draků:

1. Nebeští draci (tchien-lung), kteří symbolizují obrozující sílu nebes.

2. Draci - duchové (šen-lung), kteří nechávají padat déšť.

3. Zemští draci (ti-lung), vládci pramenů a vodních toků.

4. Strážci pokladů (fu-cang-lung).

nebo tři kategorie draků:

1. Praví draci (lung), jsou nejmocnější a obývají nebesa.

2. Draci bez rohů (li), žijí v oceánech.

3. Šupinatí draci (ťiao), obývají močály a nory v horách.

Drakům se s oblibou přiřazuje jangové číslo 9, protože symbolizuje plodivou mužskou sílu (3 x 3), jak to vyjadřuje i rčení "drak má devět synů a každý z nich je jiný". Toto rčení často slouží jako svatební přání mladému páru.

Draci mohou být všech tvarů a velikostí. Nejčastěji jsou zobrazováni jako tvorové, kteří v sobě spojují devět prvků typických pro skutečná zvířata: tělo hada, břicho žáby, hlavu koně (nebo velblouda, či krokodýla), vousy sumce, oči králíka, uši buvola, rohy jelena, tlapy tygra a pařáty sokola. Tělo mají pokryté jednaosmdesáti (9 x 9) zlatistými rybími šupinami. Čínští draci jsou většinou zobrazováni bez křídel nebo jenom s nepatrnými křídly připomínající rybí ploutve.

I v Japonsku představuje drak boha deště, bronzoví draci proto často slouží v chrámových okrscích jako chrliče kašen.

Oproti tomu v Africe a v Novém světě nelze prokázat žádnou vysloveně dračí symboliku. Ve starém Mexiku však měli značný symbolický význam mytičtí hadi a aligátoři.