Had

Had je symbolické zvíře se značně různorodým významem. V mnoha starověkých kulturách je považován za symbol podsvětí a říše mrtvých, jistě kvůli skrytému způsobu života, ale i pro zdánlivé omlazování svlékáním kůže. Pohybuje se bez nohou, líhne se z vajec jako pták a mnohdy může usmrtit uštknutím. Život a smrt jsou v tomto zvířeti symbolicky naznačeny takovým způsobem, že snad neexistuje kultura, která vy hadu nevěnovala pozornost. Had je vzhledem ke své asociaci se zemí, svému tvaru a také schopností převlékat kůži i symbolem falickým a znamením plodnosti. Patří Matce Zemi.

Ve Starém zákoně ztělesňuje pokušitele v ráji, který svedl Evu k neposlušnosti, ale na druhou stranu najdeme bronzového hada na žerdi, již vztyčil Mojžíš v poušti (Nu 21, 9), předobrazem ukřižovaného Spasitele. Rovněž Áronova hůl se v Bibli kralické promění v hada (nebo draka) (Ex 7, 10).

Severský Jörmungand (Midgard) je mořský had, který obepíná celý lidský svět a zakusuje se do vlastního ocasu.

Egyptského hada představuje obrovský Apop, jenž ohrožuje bárku slunečního boha.

Kobra byla považována za ochránkyni egyptských králů, královská čelenka v podobě vzpínající se kobry se nazývala uraeus.

Z hlediska symboliky je zvlášť významný had Uroboros zakusující se do svého ocasu jako obraz věčného návratu anebo věčnosti obecně.

V symbolice stojí v popředí jeho negativní role, např. nebezpečnost kvůli jeho uštknutí, tím se pozitivními symboly stala zvířata, která hady loví. Starší mytologické systémy však znají i jeho tajemný pozitivní aspekt, který souvisí se zemí a podsvětím. Např. had hospodáříček (domovníček) může představovat požehnání duší předků, had má také významnou roli v antickém lékařství a ve vírách o znovuzrození.

V předkolumbovských kulturách Střední Ameriky je had (aztécky cóatl) znamením pátého dne kalendáře. Jde o znamení spíše negativní, neboť je považován za tvora chudého bez přístřeší. Proto i lidé v něm narození jsou kočovní obchodníci a válečníci, kteří nemají trvalé bydliště. Bůh Quetzalcóatl, oděný do zeleného peří quetzalla, má naproti tomu značný náboženský význam, přičemž v sobě zjevně sjednocuje symbolické kvality ptáka a hada jako dualitu spojující nebe a zemi. Jeho mayskou obdobou je Kukulcán.

Z tantrické jógy známe hadí sílu kundalíni (božskou energii), která jako stočený had spočívá na dně pánevním, při probuzení se vine vzhůru podél páteře a na temeni hlavy se spojuje s duchovním principem.

Ve staroindické symbolice sehrávají hadí bytosti (polobožští nágové) významnou roli jako "strážci pokladů země". Tito dobří, štěstí přinášející démoni jsou zobrazováni s lidskou hlavou a hadím tělem a lze je vidět jako strážce chrámových vchodů. Jedovaté hady loví a hubí sluneční pták Garuda. Přesto byl had vedle krávy a opice nejuctívanějším zvířetem a to především kvůli svlékání kůže (symbol obnovujícího se života) a pro blízkost k životnímu živlu vodě (symbol plodnosti). Bůh Višnu spí na tisícihlavém hadu, jenž pluje vesmírnými vodami.

V Číně had (še) představuje šesté znamení zvěrokruhu a je považován za lstivé a velice nebezpečné zvíře. Lidé s hadím srdcem jsou ti, kteří hovoří "dvojím jazykem". Číňané si však jako hady představovali i klikatící se řeky. V pohádkách a pověstech vděční hadi darují perly. Hadí kůže znamená bohatství a sny o hadech se i v Číně vykládají převážně sexuálně - hadí tělo se srovnává s penisem a trojhranná hlava s ženským klínem. Had je v Číně jinak symbolem chytrosti, mužské smyslnosti a zákeřnosti.

Hada nalezneme i v japonských mýtech o bohu bouří Susanoo no mikoto, který zabil nestvůrného osmihlavého hada Jamata no oroči a v jeho ocase objevil posvátný meč kusanagi.

V kulturách jihovýchodní Afriky obří hadi obecně ztělesňují, podle skalních maleb, déšť a vodu, přičemž i v mýtech často vystupují jako rohaté bytosti.

V některých částech Oceánie je ochráncem těhotných žen, je stvořitelem nebo hraje úlohu mytického předka. Pro původní obyvatele Austrálie byl dárce deště Duhový had z dávnověku představitelem plodnosti a úrody.

V alchymické ikonografii má význam jako symbol cyklicky probíhajících procesů (odpařování, kondenzace, odpařování - v mnoha opakováních), přičemž stadium sublimace bývá často naznačeno křídly.

Symbolika hlubinné psychologie vidí v hadu stejně jako v každém plazu symbol, jenže má původ v dávných dobách země a lidstva. Psychologická zkušenost potvrzuje, že had představuje významný symbol psychické energie. Setkáme-li se ve snu s hadem, znamená to, že jsme narazili na zdroj energie z hlubších, našemu Já vzdálených oblastí psýchy, které jsou zhruba stejně staré jako tento pravěký živočich sám.

V řeči má had roli hlavně negativní (lstivý, falešný jako had, hotový had, svíjet se jako had atd.). Slovní obrat "chovat si na prsou hada" je znám už z antiky. Středověká plastika zobrazuje nahou ženu se dvěma hady u prsou jako živitelkou smilstva (luxuria) a rozkoše (voluptas).