16. listopadu 2016

Šedá

smutek, pokora, preciznost, přísnost

Šedá barva je nejméně oblíbená, bývá charakterizována jako neutrální, neživotná.

Ten, kdo ji upřednostňuje, napovídá, že nechce o sobě nic prozradit, že je jakousi chodící sfingou, nedobytným hradem, záhadou, tajemstvím. Velmi často se staví do pozice nezúčastněného pozorovatele, bývá to barva, kterou mají oblíbenou filozofové nebo lidé s filozofickým nadhledem nad běžné životní trable, lidé, kteří jsou odpoutáni od běžných starostí a problémů. Bývají to lidé uzavření do svého nitra, jen přihlížející životu druhých, nepřístupní, také mohou být odměření a působit dojmem citového chladu a přísnosti.

K této barvě sahají lidé také ve chvílích, kdy se cítí velmi vyčerpaní, nemají chuť komunikovat ani se zviditelnit, chtějí zůstat skryti v pozadí, někde v ústraní odpočívat.

Člověk, který šedou barvu nemá rád nebo ji přímo nesnáší, touží většinou po dobrodružství, po neustálé změně a bojí se nudy a stereotypu. Naopak ji vyhledávají lidé duchovně založení.