Šedá barva je nejméně oblíbená, bývá charakterizována jako neutrální, neživotná.
Ten,
kdo ji upřednostňuje, napovídá, že nechce o sobě nic prozradit, že je
jakousi chodící sfingou, nedobytným hradem, záhadou, tajemstvím. Velmi
často se staví do pozice nezúčastněného pozorovatele, bývá to barva,
kterou mají oblíbenou filozofové nebo lidé s filozofickým nadhledem nad
běžné životní trable, lidé, kteří jsou odpoutáni od běžných starostí a
problémů. Bývají to lidé uzavření do svého nitra, jen přihlížející
životu druhých, nepřístupní, také mohou být odměření a působit dojmem
citového chladu a přísnosti.
K této barvě
sahají lidé také ve chvílích, kdy se cítí velmi vyčerpaní, nemají chuť
komunikovat ani se zviditelnit, chtějí zůstat skryti v pozadí, někde v
ústraní odpočívat.
Člověk, který šedou barvu
nemá rád nebo ji přímo nesnáší, touží většinou po dobrodružství, po
neustálé změně a bojí se nudy a stereotypu. Naopak ji vyhledávají lidé
duchovně založení.