"Okenní tabule třesk,
Venku tma,
Ve tmě blesk,
Jak modlářský květ.
Jak pohanský sen,
Domů ti oknem,
Tisk nahlíží sem."
Theodor Fontane (1819-1898)
Stromy věčnosti
"V
Bretani se dříve věřilo, že tisy, považované za stromy smrti, se na
hřbitovech mohou pěstovat vždy jen po jednom, protože prý zapustí kořeny
do úst každému nebožtíkovi, který je tam pohřben."
Jacques Brosse: Mythologie Des Arbres
(Mytologie stromů) 1989
Všechny
kultury, které tis znaly, tento strom uctívaly jako posvátný. Podle
řecké a římské mytologie vroubí cestu do podsvětí sukovité tisy, za
nimiž číhají Fúrie a pochodněmi z tisového dřeva slídí po každém
pocestném, jen aby ho přepadly a znemožnily mu dospět k poslednímu cíli,
říši Háda. Germánští druidové vytvořili podobně jako jejich keltští
kolegové magickou abecedu, kde posvátný tis odpovídá runě Eihwaz.
Stromu byla přisuzována mohutná léčivá a ochranná síla a je možné, že
bájným germánským stromem světů, stále zeleným jasanem Yggdrasilem, je
ve skutečnosti míněn tis. Vzhledem ke vztahu mezi tisem a věčností se z
jeho dřeva s oblibou zhotovovaly talismany. Takový talisman, který vešel
ve známost jako "talisman z Britsum", vyřezal kolem roku 500 n.l. jeden
znalec runového písma. Na talismanu je napsáno: "Měj tento tis vždy při sobě! Je v něm síla!"
"Neblahý spánek, tak praví rčení,
Z jehličí tvého že prý vane,
Pro mě však větší svěžesti není,
Než v náruči tvé vůně, pane."
Anette von Droste-Hülshoff (1797-1848)
Die Taxuswand (Tisová stěna)
Tis
je vnímán jako neodmyslitelný prvek středověké čarodějné zahrady a
opakovaně bývá zmiňován ve spojení s tajnými recepturami. Ve středověku
se z tisového dřeva vyráběly magické hole a hůlky; věřilo se, že tisová
hůlka odhalí zakopané poklady. Nicméně lidé tentýž jehličnan často
vysazovali i na ochranu proti čarodějnicím. Tisové dřevo zahánělo
čarodějnice, stačilo za okna zastrkat tisové větévky. Ze stejného důvodu
Slované zhotovovali z tisu nábytek a dětem upevňovali na šaty malé
křížky z tisového dřeva. Selky nosily kolem krku tisové dřívko a dobytku
k rohům přivazovaly tisové snítky. Z pružného tisového dřeva se
vyráběly luky a kuše. Tis byl nejen symbolem smrti, ale také
znovuzrození, protože z jeho kořenů vyrůstají mladé stromky. Kouř z
tisového dřeva pomáhal lidem komunikovat s mrtvými. Kdo u sebe neměl
kousek tisového dřeva, nemohl bez újmy projít tisovým hájem.